Tým C začal soutěž impozantně a po 5 (neúplných) kolech (v 1.kole jsme měli volno) jsme s plným počtem bodů (12) byli v čele soutěže. Je však třeba připomenout, že tým C byl složen i z volných hráčů 2.ligy a B týmu, takže byl ELOvě silnější než B-tým. Bohužel, ve druhé polovině soutěže jsme neudrželi vedoucí pozici a ve zbývajících 4 zápasech jsme nezískali jako tým už ani jeden bod a nakonec jsme skončili uprostřed tabulky, na 5.místě. I tak zaslouží všichni hráči uznání za příkladnou docházku, z nichž všechna utkání odehráli Radek a Pavel Kantoříkovi a jen o jedno méně (ze zdravotních důvodů) Vašek Hejda a Pepa Šlégr. K relativně dobrému výsledku týmu přispěli velkou měrou oba nejvýše hrající volní hráči (z A-týmu), David Cozl (6) a předseda klubu, Radek Wasserbauer (3), který to měl také z našich hráčů na zápasy nejdál.
Co ještě k právě skončené šachové sezóně týmových soutěží dodat?
1) Podařilo se to nejdůležitější – udržet 2.ligu i pro další sezónu. Všichni pro to udělali maximum, ale dovolím si tvrdit, že bez organizačních schopností, finanční podpory a osobní hráčské účasti Davida v obou soutěžích – 2.ligy i regionálního přeboru – bychom tohoto výsledku nedosáhli. Proto mu patří náš největší dík a obdiv. 2) Nepodařilo se udržet účast našeho týmu v krajské soutěži. Je to škoda, ale přiznejme si, že jsme si to zavinili především sami, špatnou docházkou některých hráčů základu, zejména v 1. a 8.kole. V 1.kole hrál 8.nasazený Vašek Hejda na první šachovnici a v 8.kole, kromě dvou hráčů ZS, nastoupili jen náhradníci-děti. Teprve v posledních 3 kolech, kdy jsme už bojovali o „holý život“, se tým jakž takž sešel, ale už bylo příliš pozdě. 3) Nepodařilo se zvednou kvalitu našich dětských nástupců natolik, aby nás mohli úspěšně zastoupit v obou nižších soutěžích (KSA i RPA). Tréninky sice pravidelně probíhaly pod mým vedením a Vaškovou asistencí (jednou týdně – 2 hodiny) v Kněževsi, ale výsledky se, bohužel, nedostavily. Domnívám se, že bude nutné celou metodiku tréninků detailně probrat na některém z příštích jednání klubu (např. „Došachné) a třeba i rozhodnout o nějakém novém řešení (výměna trenéra, nábor dětí v kolešovické základní škole …?). 4) A poslední, co mám na srdci, je pochvala jedné z našich největších a nejobětavějších opor. Kromě už výše zmíněných hráčů, srdcařů, kteří jsou ochotni většinu svého volného času věnovat týmovému šachu, bych se rád zmínil o kapitovánovi B-týmu, Tomášovi Urbanovi, který je bezesporu jedním z nich. V letošní sezóně dokázal téměř nemožné, a to i s ohledem na jeho probíhající rekonvalescenci po operaci páteře. Z 8 odehraných utkání, z toho 2 v A-týmu a 6 v B-týmu, uhrál 6,5 bodu (5 výher a 3 remízy), tj. 81% !!! Bylo radostí sledovat jeho útočné pojetí hry v každém odehraném zápase a jsem přesvědčen, že by vedení klubu s ním mělo počítat i do základní sestavy 2. ligy. Za zmínku stojí i jeho účast ve včerejším posledním rozhodujícím utkání v Hostivicích. Na zápas se původně omluvil, protože momentálně se léčí v třeboňských lázních, ale pak zvážil důležitost zápasu a na utkání přijel přímo z lázní. Soupeře, Ivana Kyselého, porazil v krásné útočné partii, ale celkově na to týmový zisk bodů nestačilo, a jak všichni už víme, prohráli jsme 3,5 : 4,5 a se soutěží se pro tento rok musíme rozloučit.
